Po rekapitulaci desek z předchozího roku bych si dovolila malou retrospektivu a zpětně upozornila na první EP poměrně čerstvě vylouplé kapely WHEN ICARUS FALLS. Pokud patříte mezi ty, kteří si nové hudební zážitky vybírají podle příbuzných kapel, měla by vás trojice MONO, CULT OF LUNA a ISIS přivést v očekávání. Sama jsem k desce přistupovala na vzdálenost mezi obavami a neodbytnou zvědavostí, abych po delší půlhodince mohla zkonstatovat, že žádných přirovnání netřeba. WHEN ICARUS FALLS bude rozhodně zajímavé sledovat i nadále. Očekávání, které, pravda, nebylo závratně vysoké, mnohokráte předčili.

„Over The Frozen Seas“ je pro mě přesně tím prototypem hudby, kdy člověk přeruší činnost, která ho zaneprazdňovala, vychutnává si tóny a sem tam labužnicky přimhouří oči. Pokaždé na vás skladby působí trochu jinak. Pocity se stávají odlišnými díky úhlu pohledu, který však nevytváříte vy, ale je vám nějakým záhadným způsobem naservírován. Snové, romantické a minimalistické pasáže se prolínají s naléhavými, rozedranými a pesimistickými. Velmi povedené jsou melodie, které utváří především kytary s piánem. Vokální linky jsou pak imaginární třešničkou na dortu.
„Black Tree“ prochází přes jemné kytarové vybrnkávání s posmutnělým vokálem, k rozervané prostřední části. Následně se vše zklidňuje, zdánlivě monotónní a jednoduchá vyhrávka vtáhne do skladby jako vír, který vyusťuje v krásnou melodii – přemýšlivou, posmutnělou, někdy odevzdanou, jindy vzdorovitou. Skladbu od skladby stíhá exploze emocí. Emocí tak intenzivních, že samotný pojem intenzity je směšným mihnutím myšlenky v porovnání s tím, jak ohromně tato deska dokáže pohltit.
„Over The Frozen Seas“ prochází vývojem. Přes jemné „probuzení“ do skladby se dostáváme k řevu s podbarvujícími kytarovými riffy a monotónně pomalými, téměř až pohřebními bicími. Druhá část svým atmosférickým piánem kolem sebe odevzdaně šiří smutek, zmar a beznaděj. EP je zakončeno, ze začátku téměř jen hlukovou, „They Created Lies Which Everyone Uses“. Povedená, avšak ne moc originální skladba místy velmi zaujme, většinou však jen „neurazí“. Začátek vokální části připomene CULT OF LUNA, avšak bez pomyslné tečky. Skladba je příjemná na poslech, plyne bez problémů; na druhou stranu bych ji však označila jako nejslabší z trojice.

Hudba WHEN ICARUS FALLS se mění a vyvíjí jednak sama o sobě s narůstajícím počtem poslechů, a rovněž také s vnitřním rozpoložením posluchače. To, co mám ráda na kapelách jim příbuzným, slučují dohromady zvláštním, někdy pompézním, jindy minimalistickým, avšak velmi promyšleným a příjemným způsobem. K „Over The Frozen Seas“ jsem přistupovala s téměř nulovým očekáváním, což samozřejmě jen umocnilo překvapení (a nadšení) z pro mě do té doby naprosto neznámé kapely. Tím si samozřejmě WHEN ICARUS FALLS nevědomky nastavili velmi vysokou laťku. S velkou zvědavostí se budu těšit na jejich následující album!